Když boty promoknou nebo zapáchají: jak je zachránit a prodloužit jim život

Zabloudění v lese potká i zkušené turisty, zvlášť když se setmí, změní se počasí nebo sejde z vyznačené stezky. První a nejdůležitější krok je zastavit se. Čím déle půjdete bez rozmyslu, tím hůř se budete orientovat. Zhodnoťte, kde jste byli naposledy na jistotě, a zkuste si vzpomenout, kdy jste odbočili. Zkuste se vrátit po vlastních stopách, ale jen pokud jste si jistí, že cestu najdete. Pokud ne, zůstaňte na místě a dejte o sobě vědět.

Tkaničky a kovové dírky jsou častým místem, kde se boty začnou drolit. Když se tkaničky odřou, vyměňte je dřív, než se přetrhnou v horách – jinak riskujete, že bota nebude držet na noze. Kovové dírky občas promažte silikonovým olejem, aby se nezadíraly a nerezavěly. Pokud se do dírky dostane písek, vyčistěte ho jemným párátkem nebo špendlíkem. Tento drobný úkon prodlouží životnost celého svršku.

Kupovité mraky (cumulus) s rovným spodkem a ostrými obrysy jsou známkou dobrého počasí, pokud se během dne příliš nezvětšují. Jakmile ale začnou přerůstat do výšky a vrcholky se začnou „kvést" jako květák, vznikají z nich cumulonimby, které přinášejí bouřky. Typická chyba je sledovat jen velikost mraků a zapomenout na jejich rychlost. Pokud se kupovité mraky rychle zvětšují a jejich vrcholky se začnou rozplývat do kovadlinové plochy, je bouřka otázkou 20 až 30 minut.

Nakonec platí jednoduché pravidlo: pokud se ti nechce vstát a pokračovat, je to normální. Pokud tě bolí klouby nebo máš závratě, je čas to zabalit. Vrchol ti uteče, ale tělo si poškození ponese dál. Noční túra není o výkonu, ale o zážitku. A ten se ti povede jen tehdy, když se vrátíš celý a s úsměvem.

Na trase samotné platí jedno základní pravidlo: co si přinesete, to si také odnesete. I když jsou podél cest odpadkové koše, ne vždy jsou přístupné nebo pravidelně vyprazdňované. Navíc v chráněných oblastech často koše chybí záměrně, aby se zvířata nenaučila hledat potravu v nich. Pokud tedy najdete koš, který je plný nebo přetéká, nevnucujte do něj svůj odpad – raději ho odneste s sebou. Typická chyba je schovat odpad pod kámen nebo do křoví, což je nejen neohleduplné, ale i nezákonné. Odpadky se tak dostávají do půdy a poškozují ekosystém.

Když už dojde na situaci, že potkáte kolemjdoucího, který odhazuje odpad, není třeba ho hned kárat. Lepší je jít příkladem – když uvidíte, že si odnášíte i cizí obal, který jste našli na cestě, může to inspirovat. Vždy ale mějte po ruce rukavice nebo pytlík, abyste nemuseli sahat na věci, které neznáte. Vyvarujte se také sázení stromků nebo přesazování rostlin podél cest – to je sice hezké, ale bez znalosti místních podmínek můžeš narušit přirozený ekosystém.

Pozor také na mraky, které se tvoří přímo kolem vrcholů hor. Pokud se na vrcholu objeví „vlajka" z kondenzačního proudu, znamená to silný vítr, který může na hřebenech dosahovat nárazů přes 20 m/s. Když místo toho vrchol halí nízká oblačnost, která se spouští do údolí, připravte se na prudké ochlazení a možnou mlhu. Častým omylem je považovat mlhu za oblačnost a sestoupit jen o 200 výškových metrů, přičemž mlha se drží až do údolí.

Pokud jedete na výlet autem, zamyslete se nad tím, jak minimalizovat odpad už při přepravě. Noste si vlastní termosku s čajem nebo kávou místo plastových kelímků z benzínek. Když si dáte někde oběd, vyberte podnik, který používá vratné nádobí nebo vám jídlo zabalí do vlastní krabičky. Na českých hradech a zámcích se často prodává jídlo v plastových obalech, ale pokud se zeptáte, obsluha vám obvykle vyjde vstříc. Neberte si také zbytečné letáčky a mapy, které skončí v koši – stačí si je vyfotit na mobil.

Jak rozeznat, že se blíží studená fronta Nejdůležitější je sledovat sled mraků, ne jednotlivé oblaky izolovaně. Pokud během dopoledne vidíte nejprve jemné řasové mraky (cirrus), které postupně houstnou a přecházejí v souvislou bílou pokrývku (cirrostratus), a pak se objeví středně vysoká vrstva (altostratus), máte zhruba 6 až 10 hodin na to, abyste sestoupili z hřebenů. Naopak rychlý přechod od cirrů k tmavým dešťovým mrakům (nimbostratus) během dvou hodin znamená, že fronta je velmi blízko a je rozumné okamžitě změnit plán.

Nejbezpečnější je kombinovat pozorování oblačnosti s barometrickým tlakem. Pokud tlak klesá a mraky se mění podle výše popsaného schématu, je pravděpodobnost srážek přes 80 %. Pokud tlak roste a mraky se rozpouštějí směrem od západu, počasí se zlepšuje i přes počáteční oblačnost. Důležité je zaznamenat si výchozí stav ráno a porovnat ho s vývojem během dvou hodin — to dá mnohem spolehlivější obraz než jednorázový pohled v poledne.