Aktionen

Jistící techniky při skalním lezení: rozdíl mezi jištěním spolulezce a vlastním postupem

Aus Stadtwiki Strausberg

Samotný průběh začíná na letišti, kde se setkáte s instruktorem a dalšími účastníky. Po registraci a zaškolení, které obvykle trvá asi půl hodiny, vás čeká oblékání postroje. Instruktor vám vysvětlí, jak se chovat během letu, jak zaujmout správnou polohu při výskoku a jak přistát. Důležité je nepokoušet se chytat instruktora nebo tahat za řidící páky – to je úkol pro něj. Vaším úkolem je uvolnit se a užít si to.

Další častý problém je nedostatek tekutin a energie. V extrémních podmínkách tělo spaluje víc, než si uvědomujete. Vždy mějte v batohu alespoň dva litry vody a něco kalorického, co nevyžaduje přípravu – ořechy, sušené ovoce nebo energetické tyčinky. Důležité je pít pravidelně, ne až když máte žízeň, protože žízeň už je známka dehydratace. A pozor na to, abyste si vodu neschovávali až na konec – pokud ji vypijete celou hned, v půlce cesty vám nezbude nic.

Přistání je dalším důležitým okamžikem. Instruktor řídí padák tak, aby dosedl co nejšetrněji. Vy byste měli mít nohy pokrčené a zdvižené směrem dopředu, abyste se při kontaktu se zemí neporanili. Častou chybou je natahovat nohy dolů nebo se snažit aktivně pomáhat – to může vést k podvrtnutí kotníku. Poslouchejte pokyny instruktora, který vás před přistáním jasně navede. Po dosednutí si sundáte postroj a máte za sebou první seskok.

Každoročně se u českých řek, rybníků a přehrad stane desítky vážných nehod. Většině z nich lze předejít, pokud znáte základní pravidla a dokážete rychle vyhodnotit situaci. Nejdůležitější je vždy vlastní bezpečnost – zachránce, který sám skončí pod hladinou, nikomu nepomůže. Proto než začnete jednat, zastavte se, zhodnoťte okolnosti a teprve poté reagujte.

Při jištění spolulezce se používají dvě hlavní metody – částečné brzdění a dynamické jištění. Částečné brzdění znamená, že lano prochází jistítkem s mírným odporem, takže pád je postupně zastavován. Dynamické jištění se používá, když hrozí tvrdý dopad – uvolníte lano tak, aby se pád prodloužil, ale zároveň nedopadl na skálu. Prakticky to znamená, že pravou rukou držíte lano pod jistítkem, levou nad ním, a při pádu necháte lano proklouznout, ale jen v kontrolované míře. Chybou je držet lano příliš pevně – to může způsobit prudké zastavení a náraz do skály.

Typické chyby: co dělají i zkušení lezci Nejčastější chybou při jištění spolulezce je zkřížení lan nebo neudržení kontrolované brzdící ruky na laně. Když spolulezec prudce spadne a vy nemáte lano pod jistítkem, může ho to nechat letět až na zem. Druhou častou chybou je špatné odhadnutí délky pádu – pokud jistíte z podlahy a spolulezec je 5 metrů nad posledním jištěním, musíte nechat lano proklouznout víc, než si myslíte. U jištění sebe sama se chybuje hlavně při zakládání expressky – lezci často umístí karabinu do nekvalitního místa, kde je skála rozpadlá. Také zapomínají na to, že lano musí být vedeno z jistítka přímo vzhůru, ne šikmo přes hranu.

Prvním krokem při jakékoli mimořádné události na vodě je přivolání pomoci. Pokud máte mobilní telefon, vytočte tísňovou linku – číslo 155 nebo 112. Mluvte klidně, jasně popište místo, počet osob, stav vody a co se přesně stalo. Linka zůstává aktivní, dokud to operátor neukončí. Pokud jste u vody bez signálu, snažte se dostat na vyvýšené místo nebo k okolním budovám. Neztrácejte čas hledáním signálu na jednom místě déle než pár minut – raději se pohybujte směrem k civilizaci.

Pro jištění sebe sama je klíčové tzv. průběžné jištění, kdy si po každém kroku zakládáte postupové jištění (expresku, skobu nebo friend). Lano se protahuje karabinou, čímž se zkracuje délka případného pádu. Důležité je, že jistidlo musí být vždy v úrovni hrudníku, ne výše, protože jinak by pádu předcházela „páka" přes rameno a ztratili byste kontrolu. Při zakládání jištění dbejte na to, aby byl kámen suchý a bez písku – kluzký povrch může způsobit vytržení skoby.

Pamatujte, že po vytažení z vody není vyhráno. I když postižený kašle a vypadá při vědomí, může se u něj během hodin rozvinout sekundární tonutí – vdechnutí vody do plic, které způsobí otok a dušení. Proto každého, kdo se napil vody, vždy dopravte k lékaři, i když se cítí dobře. Důležitá je také psychika – často tonoucí prožije silný stres, proto s ním mluvte klidně, ujistěte ho, že je v bezpečí, a nenechávejte ho samotného až do příjezdu záchranné služby.

Praktické pravidlo pro obě techniky: vždy před lezením zkontrolujte stav lana, jistítka a karabin. Oprýskané lano, opotřebená karabina nebo špatně zacvaknutá expreska jsou častou příčinou nehod. Při jištění spolulezce si předem domluvte signály – když lezec řekne „pojď", znamená to, že máte začít uvolňovat lano; když řekne „stojí", okamžitě lano zablokujte. Ujištění vlastní osoby vyžaduje, abyste si vždy po založení jištění zkontrolovali, zda je karabina řádně zacvaknutá a lano v ní vede správně.