Dlouhé heslo, které si nezapamatujete, selže v nejhorší chvíli

Kde jsou hesla uložená a kdo se k nim dostane Správce hesel je nejlepší místo pro tajné údaje, ale sám potřebuje záložní cestu. Uložte do závěti informaci, který správce používáte, kde je hlavní zařízení s přístupem a jak funguje obnova účtu. Nouzový přístup nastavte předem, protože řada správců umožňuje určit osobu, která získá trezor po uplynutí stanovené doby nečinnosti. Ověřte, že tato funkce je zapnutá a že pověřená osoba ví, co má udělat. Heslo k trezoru nepište do stejného souboru, ve kterém je celý seznam účtů.

Osvědčený postup je vzít si čtyři až pět nesouvisejících slov a spojit je do jedné věty. Například „zelený kůň nosí modrou tašku" je dlouhé, obsahuje mezery a je pro člověka snadno zapamatovatelné. Pro počítač je to naopak velmi obtížný cíl, protože nejde o běžnou frázi z knihy ani o citát. Do takové věty pak můžete vložit číslo nebo změnit velikost písmen, ale není to nutné. Délka je důležitější než složitost.

Při samotném průchodu zapisujte každý krok: jaký vstup, jaké rozhodnutí, jaký výstup. Teprve zápis odhalí, kde pravidlo mlčí nebo kde si rozhodnutí domýšlíte. Typické selhání je tiché obejití – obsluha ví, že pravidlo v určité situaci nefunguje, a naučila se ho přeskakovat. Zkušební obnova tento zvyk odhalí, protože nutí postupovat podle předpisu, ne podle zkušenosti.

Na co si dát pozor na konci: nespoléhejte na jedno oznámení „hotovo". Otevřete galerii, projděte několik náhodných fotek z různých měsíců a zkuste je otevřít – poškozené soubory se poznají podle toho, že se nenačtou. U kontaktů zkuste vyhledat pár jmen a ověřte, že mají správná čísla. Pokud něco nesedí, neopravujte to ručně po jednom – raději obnovte zálohu znovu a celý přenos zopakujte. Ruční opravy jsou nejčastější důvod, proč lidé o data přijdou při další migraci.

Typická chyba je používat stejné heslo na více místech. Jakmile unikne z jednoho serveru, útočník ho zkusí jinde. Proto si vytvořte základní frázi a k ní přidávejte název služby nebo webu, ale ne stejným způsobem jako všichni ostatní. Nestačí na konec přidat jedničku. Lepší je vložit zkratku doprostřed nebo změnit pořadí slov. I tak ale platí, že pro důležité účty, jako je e-mail nebo bankovnictví, používejte heslo zcela oddělené.

Po nastavení ověřte, že vše funguje. Restartujte telefon a podívejte se, zda se aktualizace skutečně spouštějí podle plánu. Sledujte oznámení o selhání instalace a případné chyby úložiště řešte hned, ne odkladem. Automatické aktualizace nejsou jednorázový úkon, ale nastavení, které je potřeba občas přizpůsobit aktuálnímu stavu telefonu a tomu, jak ho používáte.

Silné heslo nemá být hlavolam, který si zapíšete na papírek pod klávesnici. Má být něco, co dokážete kdykoli zopakovat z hlavy a přitom to nikdo neuhádne. Většina lidí to dělá obráceně: vymyslí si nesmyslnou změť znaků, kterou si po týdnu nepamatuje, a pak ji někam uloží. Tím vzniká největší slabina – heslo, které unikne při pohledu přes rameno nebo při ztrátě zápisníku.

Délka je důležitější než složitost Delší heslo složené z běžných slov je odolnější než krátké heslo plné náhodných znaků. Útočník zkouší nejprve slovníky a kombinace, ne všechny možné znaky. Čtyři až pět nesouvisejících slov oddělených pomlčkou nebo tečkou vytvoří heslo, které se snadno napíše a těžko prolomí. Vyhněte se ale citátům, názvům písní a frázím, které najdete na prvních stránkách vyhledávače. Pokud si nejste jistí, zda vaše fráze není veřejně známá, vyberte jinou.

Zapamatování podpoříte tím, že si heslo několikrát nahlas zopakujete a napíšete rukou, ne do počítače. Mozek si lépe zapamatuje pohyb a zvuk. Po týdnu zkuste heslo napsat zpaměti. Pokud si nejste jistí, můžete si pomoct nápovědou, která však nesmí heslo prozradit – například „heslo pro e-mail, začíná na v, končí mřížkou". Nikdy neukládejte heslo do prohlížeče bez hlavního hesla a nikdy ho neposílejte zprávou. Pro správu více hesel použijte správce hesel, ale hlavní heslo k němu si zapamatujte stejně pečlivě jako to nejdůležitější.

U aplikací se nastavení nachází v obchodě s aplikacemi, nikoli v systému. Zapněte automatické aktualizace pouze přes Wi-Fi a zvažte, zda je chcete povolit i pro aplikace, které používáte jen výjimečně. Některé aplikace po aktualizaci mění oprávnění nebo rozhraní, proto se vyplatí občas zkontrolovat, co se změnilo. Dobrou praxí je nechat aktualizace běžet průběžně a jednou za čas zkontrolovat, zda některá aplikace nevyžaduje ruční zásah.

Druhá častá chyba je ignorování dvoufázového ověření. K účtům totiž patří i záložní kódy, autentizační aplikace a telefonní číslo, na které chodí potvrzení. Zapište, kde jsou záložní kódy uložené a jak se řeší změna telefonního čísla. U důležitých účtů ověřte, zda obnovu neblokuje stará e-mailová adresa, ke které už nemáte přístup. Právě tady vznikají největší zdržení.