Boho interiér: Když se setká volnost s praktičností bydlení

Můj první byt měl rozlohu třicet čtyři metrů čtverečních a jedno okno na sever. Když jsem do něj před lety vnášela první kusy nábytku, toužila jsem po tom vzdušném, ležérním stylu, který na pinzterestových kolážích vypadal jako dovolená v Maroku. Jenže realita byla jiná. Každý centimetr podlahy byl vzácný a moje představa o volně vlajících závěsech a ratanovém křesle narazila na tvrdou zeď skladovacích prostor. Tehdy jsem pochopila, že boho interior design není jen o estetice, ale hlavně o chytrém přizpůsobení se prostoru. Nestačí nasázet pár polštářů s třásněmi a makramé na zeď. Potřebujete systém, který podpoří ležérní eleganci, aniž by vás každý večer nutil přeskakovat přes hromadu


Přiznám se, že dlouho jsem stěny vnímal jen jako nudné pozadí pro nábytek. Pak jsem ale narazil na byt s tak křivými zdmi, že malování připomínalo boj s perspektivou. Teprve tehdy jsem objevil kouzlo strukturovaných povrchů. Wall finishing není jen o tom, co vidíte na první pohled jde o hru světla a stínu, která dokáže opticky srovnat nerovnosti a dodat místnosti hloubku. Místo hladké sádry jsem zkusil jemnou benátskou štuku na stěnu za gaučem. Výsledek? I jednoduchý pokoj s laminátovou podlahou najednou působí, jako by patřil do staré vily. A co je hlavní, nemusíte shánět štukatéra na celý dům stačí jedna akcentní stěna a máte hot


Když jsem se před lety stěhovala do garsonky o třiceti metrech čtverečních, netušila jsem, že největší hlavolam nebude barva stěn ani výběr poliček, ale otázka, kam s těmi, kdo u mě chtějí přespat. Můj byt měl jednu postel pro mě, žádné místo na skříň s povlečením a každá návštěva znamenala tři dny přemýšlení, kde vykouzlím lehátko. Právě tehdy jsem pochopila, že apartment interior design není o tom, aby to hezky vypadalo na fotce, ale aby fungoval v reálném životě. Každý centimetr se musí počí


Když se do garsonky o 22 metrech čtverečních nastěhujete s partnerem, každý centimetr najednou bolí. Zkoušeli jsme skládat věci do kartonů pod postel, ale po třetí cestě do sklepa pro sezónní bundy jsem si řekla dost. Minimalistický interiérový design není o tom, že byste bydleli v bílé cela s jedním hrnkem. Je to o chytrém výběru kusů, které dělají víc věcí najednou. A začali jsme u spaní. Naše první řešení byla klasická rozkládací pohovka z bazaru, ale každý večer stěhovat matraci a polštáře do skříně mě přestalo bavit. Když pak přijela na návštěvu tchýně, spala na podlaze na karimatce. Tehdy došlo k zl


Velkým tématem je pro mě vždycky praktičnost. Když bydlíte v malém, každý kus nábytku musí sloužit víc než jedné funkci. Moje oblíbená kombinace je rozkládací pohovka s úložným prostorem a k tomu ladící wall art nad ní. Klasický rám s plátnem ale často naráží na problém: podoba pohovky se mění. Když vytáhnete pelest a doprostřed místnosti vyjede obrovská matrace, obraz nad hlavou najednou visí ve vzduchu jako plachetnice bez moře. Zjistila jsem, že mnohem líp funguje měkký textilní panel nebo tkaná dekorace, která bezpečně visí i při rozloženém spaní. Nikdo nechce, aby mu v noci spadla na hlavu skleněná vitrína. A právě při přespávání příbuzných si uvědomíte, jak moc záleží na každém detailu. Moje sestra si stěžovala, že u ní doma při rozložení pohovky nemá kam odložit skleničku s vodou – stěna nad hlavou byla holá a působila chladně. Stačilo přidat tři malé dřevěné poličky s pár rostlinami a rázem měla noční stolek i kousek přírody nad se


První věc, kterou jsem řešila, byla moje vlastní postel. Dlouho jsem spala na levném rámu z IKEA, který zabíral půlku místnosti a pod sebou měl jen prach. Pak mi kamarádka, která bydlí v ještě menším bytečku, poradila koupit postel s úložným prostorem. Zní to jako banalita, ale pořídit si bed with storage změnilo můj život. Najednou jsem do obrovských šuplíků pod matrací schovala tři sady ložního prádla, dvě deky a zimní kabáty. Na sezení já ráno nemusela obcházet žádný k


Ale pozor, ne každá stěna snese cokoli. V panelákovém bytě s tenkými příčkami řešíte i kotvení. Když jsem chtěla do obýváku zavěsit několik malých desek s potiskem, narazila jsem na sádrokarton. Bez správných hmoždinek se z wall art stane spíš noční můra. A co teprve, když na stěně visí police na knihy a pod ní čalouněná pohovka s velurovým čalouněním? Klasické velurové čalounění miluje prach a vlákna z textilních dekorací se na něj snadno chytají. Proto dávám přednost hladkým povrchům, například akrylovým deskám nebo skleněným rámům, které se snadno utírají. V dětském pokoji zase volím lehké pěnové samolepky, které se dají přelepovat bez poškození omítky. Děti rostou a jejich vkus se mění každý půlrok. Stejně tak by se mělo měnit i wall art kolem n