První pomoc v horách: co dělat jinak než v nížinách

Dalším problémem je podcenění podchlazení. V horách, i v létě, se po úrazu tělo rychle ochlazuje, protože se nemůže pohybem zahřívat. Zabalte postiženého do izolační fólie, spacáku nebo suchého oblečení, ale pozor na příliš těsné zabalení, které omezí prokrvení končetin. Nezahřívejte aktivně – bez teplých nápojů a bez tření končetin, pokud hrozí hluboké podchlazení. To může způsobit studený šok a zástavu srdce. Místo toho izolujte od země a chladu, zachovejte klid a čekejte na pomoc.

Když už stojíš na stěně, ověř si, jak funguje jistící systém. U top rope je lano vedeno přes kladku nahoře, a ty se nemusíš starat o jištění – dělá to tvůj parťák. Přesto se zeptej, jak se používá pojistka na úvazku a jaké má pádové chování. Než vylezeš, vždy zkontroluj, že je karabina zapnutá a lano správně protažené. Nikdy nespoléhej na to, že to udělá někdo jiný. Stejně důležité je domluvit si předem signály: „Lezu!" a „Jistím!". Bez toho se na stěně neobejdeš.

Prvních deset minut se budeš učit chytat chyty a stavět nohy. Instruktor nebo zkušenější parťák ti ukáže, že se leze hlavně nohama, ne rukama. Budeš se hodně opírat o nohy a trup držet blízko stěny. Nelekej se, když tě budou bolet předloktí – to je normální. Klíčové je naučit se neviset v natažených pažích, ale střídat zátěž. Častý začátečnický chyba: snažíš se trhat nahoru silou, místo abys šlapala přesně na chyty. Sleduj nohy a nech ruce odpočívat.

Při nárazu do vlny se instinktivně zakloníte. Lepší je předklonit se mírně dopředu a přitáhnout nohy pod sedák. Tím snížíte těžiště a zabráníte tomu, aby vás voda vyplavila z lodi. Ruce držte natažené, ale ne ztuhlé – lokty mírně pokrčené, aby absorbovaly nárazy. Jestli spadnete do vody, nepanikařte. Neskákejte hned na loď, ale držte se pádla nebo okraje a počkejte, až vás proud unese do klidnější vody. Plavte po zádech, nohama napřed, abyste si neublížili o kameny.

Nezapomínejte, že briefing je také prostor pro dotazy. Nebojte se zeptat, když vám není něco jasné – ať už jde o pocit při volném pádu, nebo o chování při otevření padáku. Instruktoři jsou na podobné otázky zvyklí a ocení, když se zajímáte. Naopak mnoho začátečníků dělá chybu, že přikyvují, i když nerozumí, a pak jsou překvapeni, že je některé fáze zaskočí. Zkuste si během briefingu v hlavě promítnout celý průběh – od nasazení postroje až po přistání. Když budete vědět, co vás čeká, budete klidnější a váš prožitek bude intenzivnější, protože se nebudete soustředit na nejistotu, ale na samotný let.

Pro extrémní sporty je zásadní také trénink v cílovém terénu, nejen na rovině. Pokud se chystáte na přeběh hor, vaše nohy i klouby se musí adaptovat na klesání, které je pro ně náročnější než stoupání. Zde platí: délku sestupů zvyšujte maximálně o deset procent týdně a vždy zařaďte den bez technického terénu, aby se šlachy a vazy stihly zregenerovat. Svaly zvládnou zátěž dřív, ale pojivové tkáně potřebují podstatně delší čas na adaptaci.

Když se rozhodneš začít s lezením, první návštěva umělé stěny může být matoucí. Nejdřív si ale ujasni, co od lezení čekáš. Chceš zlepšit kondici, překonat strach z výšek, nebo se připravit na skály? Od toho se odvíjí výběr stěny i typ lezení. Pro začátek je nejlepší bouldering – lezeš nízko, bez lana, na tlustých žíněnkách. Nevyžaduje žádné vybavení kromě lezeček a magnézia. Pokud toužíš po laně, začni na top rope, kde tě lano jistí shora. Na stěně se vždy zeptej, jaký režim mají a jestli je potřeba rezervace.

Na začátku briefingu vás instruktor provede jednotlivými fázemi letu. Vysvětlí, jak se nastupuje, jak se sedí v letadle, kdy se připíná postroj a jak probíhá výstup. Možná vás překvapí, že se klade důraz i na zdánlivé maličkosti: kam položit ruce při opuštění letadla, jak držet hlavu, co dělat při výskoku. Právě detaily, jako je zakloněná hlava a pokrčená kolena, jsou klíčové pro stabilní pád. Pokud si je neosvojíte, můžete mít problém s udržením správné polohy těla, což se projeví na plynulosti letu.

Při výběru stěny se zaměř na velikost a strukturu. Větší stěny mívají širší výběr cest různých obtížností, od nejlehčích až po extrémní. Důležité je, aby tam byl prostor pro začátečníky – často označený barevně nebo čísly. Podívej se, jestli mají boulderové sektory s měkkými dopady a jestli jsou cesty pravidelně obměňované. Zeptej se na otevírací dobu mimo špičku – večer bývá plno, takže se na první lekci raději objednej na dopoledne. A hlavně: nevybírej podle ceny nebo nablýskaných fotek, ale podle toho, jestli se tam budeš cítit dobře.