První kroky v horolezectví: chyba, která vás stojí motivaci

Co se týče očekávání, připravte se na to, že první lezecké hodiny nebudou o síle, ale o technice. Mnoho začátečníků dělá tu chybu, že se snaží vytáhnout nahoru pouze rukama. se učte stát na nohou – nohy nesou většinu váhy, ruce jen balancují. Na stěně se proto soustřeďte na přesné našlapování na chyty a na to, abyste měli boky u stěny. Pokud cítíte, že se třesou paže, pravděpodobně příliš tlačíte lokty od těla. Zkuste je mít pokrčené a blízko u těla, což šetří energii.

Klíčovou roli hraje tvar čepele. Pro kolmý led, kde je potřeba dobrý zásek do tvrdého i měkkého ledu, volte čepel s výrazným zahnutím (pick) a s tzv. „banánovým" profilem. Tento tvar umožňuje efektivní využití pákového efektu – cepín se do ledu zakousne a při pohybu ruky dolů se čepel sama přitáhne. Naopak rovná čepel je vhodná spíš na jednoduché svahy, kde se spoléháte na oporu. Při výběru si ověřte, zda je čepel vyměnitelná – na kolmých stěnách se rychle otupí a výměna je levnější než nákup nového cepínu.

Nakonec pamatujte, že výbava je jen polovina rovnice. Bez znalostí a zkušeností je i nejdražší vybavení k ničemu. Pravidelně trénujte používání každého kusu – ať už jde o rozdělání ohně, první pomoc nebo orientaci. Nezapomeňte také na fyzickou přípravu, protože v krizové situaci je kondice často důležitější než samotný materiál. Když budete mít správnou výbavu a budete ji umět použít, můžete si extrémní sporty užít naplno a bez zbytečného rizika.

Když se rozhodnete začít lézt, první věc, kterou uděláte, je najít si nejbližší lezeckou stěnu. Ale pozor: ne každá stěna je vhodná pro úplného začátečníka. Mnozí nováčci skončí na stěně, která je příliš vysoká, přeplněná nebo zaměřená na trénink pokročilých. Výsledek? Frustrace, zbytečné čekání a pocit, že lezení není pro vás. Abyste se tomu vyhnuli, zaměřte se při výběru na tři konkrétní věci: výšku stěny, typ lezení a atmosféru.

Častou chybou je spoléhat se na to, že se „doplníte" energetickým nápojem až v půli cesty. Ve chvíli, kdy pocítíte žízeň nebo hlad, je už vaše tělo ve výkonnostním deficitu – pokles výkonu dosahuje až 20 procent. Na žízeň navíc mozek reaguje pomalu, takže pokud vás začne pálit žáha z nedostatku tekutin, je pozdě. Proto si během dne před výkonem kontrolujte barvu moči – měla by být světlá, ne tmavě žlutá. Další běžný omyl je jídlo vynechat úplně s tím, že „na lačno spálíte víc tuku". To sice funguje při krátkém běhu, ale při vysoce intenzivním adrenalinovém sportu to vede k rychlému vyčerpání, třesu a ztrátě koncentrace, což je v horách nebo na vodě životu nebezpečné.

Strach z výšek u lanových překážek není známkou slabosti, ale přirozenou reakcí těla. Místo boje s ním se naučte s ním pracovat. Klíčem je postupná desenzibilizace: začněte na nízké překážce, kde se cítíte bezpečně, a zůstaňte tam, dokud se tepová frekvence nevrátí k normálu. Teprve poté zkuste o úroveň výš. Nejdůležitější je nespěchat – každý má své vlastní tempo a srovnávání se s ostatními jen zvyšuje tlak.

Pokud dodržíte základní pravidla hydratace a výživy, vaše tělo zvládne mnohem větší zátěž, než si myslíte. Budete mít čistou hlavu, stabilní energii a rychlejší reflexy. A pamatujte – každý člověk je jiný, takže to, co funguje vašemu kamarádovi, nemusí sedět vám. Vyzkoušejte si svůj pitný a stravovací plán při běžném tréninku, abyste věděli, co vám dělá dobře, a vyhnuli se nepříjemným překvapením při ostré akci.

Co jíst a kdy jíst, abyste měli energii a ne těžký žaludek Jídlo před extrémním sportem řeší dva hlavní cíle: doplnit zásoby glykogenu do svalů a zajistit stabilní hladinu cukru v krvi. Hlavní jídlo si dejte dvě až tři hodiny před startem, aby se stihlo strávit. Sáhněte po kombinaci komplexních sacharidů, jako jsou ovesné vločky, celozrnné pečivo nebo rýže, s menším množstvím bílkovin – třeba jogurtem, vejcem nebo krůtím masem. Tuky a těžká jídla vynechte, protože se tráví dlouho a při zátěži vám způsobí křeče v břiše nebo nevolnost. Porce by měla být středně velká, asi 400 až 600 kalorií podle vaší hmotnosti a délky výkonu.

Při výběru nezapomeňte na způsob uchycení k ruce – systém poutka (leash) nebo samostatná rukojeť bez poutka. Na kolmém ledu se doporučuje poutko, které se dá rychle povolit a utáhnout, protože umožňuje bezpečnou výměnu rukou a jistotu při pádu. Pokud lezete převážně na umělých stěnách, zvažte cepín bez poutka, který umožňuje rychlé přepínání. Typickou chybou rekonstrukce koupelny krok za krokemčátečníků je výběr příliš dlouhého cepínu, který se na kolmé stěně zasekává do nohou, nebo příliš tupé čepele, která se odráží od ledu. Vždy testujte na skutečném ledu, ne jen na dřevě.