Chyba ve výbavě, která zbytečně ohrožuje extrémní sportovce

Technika se učí postupně. Vždy měj jednu karabinu zapnutou v laně, druhou odepínáš až ve chvíli, kdy je první bezpečně zachycená. Nohy stavěj na skoby celou plochou chodidla, ne na špičku. Paže používej k rovnováze, ne k tahání se nahoru – to tě vyčerpá. Dýchej pravidelně a dělej si krátké pauzy tam, kde je bezpečný plato.

Nejčastější omyl: léky, které s sebou nosíte, neznáte Léky jsou kapitola sama pro sebe. Mnoho sportovců nosí ibuprofen, paracetamol a antihistaminika, ale neví, kdy je užít a jaké mají kontraindikace. Ibuprofen může při dehydrataci zatížit ledviny, paracetamol zase nesmíte kombinovat s alkoholem. Před výjezdem si proto napište na papír, co na co použít, a přiložte ho k lékům. Nezapomeňte na osobní léky – pokud máte alergii, astma nebo cukrovku, bez nich se neobejdete. Pro jistotu si přibalte i lék na průjem a tablety na doplnění elektrolytů.

Častým nedostatkem je, že lidé během briefingu jen přikyvují, ale ve stresu zapomenou na zásadní věc – jak správně pokrčit nohy při přistání. Instruktor vám ukáže, že nohy musí být pokrčené a špičky směřují dolů, nikoli vpřed. Pokud toto popletete, hrozí zranění kotníků. Proto se vás během briefingu může ptát, co jste si zapamatovali. Nebojte se zeptat na cokoli, co vám není jasné – lepší než tvářit se sebejistě a pak tápat.

Základ tvoří několik vrstev. Na krvácení – což je nejčastější úraz při pádech, řezech nebo nárazech – potřebujete sterilní gázu, obinadlo, tlakový obvaz a leukoplast. Na čištění rány antiseptikum bez alkoholu, protože alkohol štípe a zpomaluje hojení. Přidejte pinzetu na třísky, klíšťata nebo skleněné střepy, nůžky s tupým koncem a jednorázové rukavice. Na puchýře, které dokážou zkazit i krátký výlet, si vezměte hydrokoloidní náplasti – ty běžné se v mokru odlepí a práci neudělají.

Plánujete výstup na zasněžený štít, dlouhý ferratový úsek nebo noční běh hřebenem? Pak se vybavte tak, aby vás nezaskočila změna počasí ani kilometry navíc. Základní pravidlo extrémních sportů zní: batoh nesmí být přecpaný, ale musí obsahovat věci, které rozhodují o bezpečnosti. Nejdůležitější je funkční vrstvení oblečení – základní savá vrstva, střední hřejivá a svrchní nepromokavá. Vynechejte bavlnu, která po promočení vede chlad přímo k tělu a zvyšuje riziko podchlazení.

Co se řeší před nástupem do letadla Briefing začíná na zemi, obvykle u stolu s názornými pomůckami. Řeší se nácvik polohy těla – hlava vzhůru, ruce držíme za postrojem, nohy pokrčené. Instruktor vám vysvětlí, jak probíhá výstup z letadla, kdy otevřít padák a jak přistávat. Důležité je zapamatovat si povely, které uslyšíte ve vzduchu: „Připrav se!" a „Seskok!" Na zemi si je vyzkoušíte, ale ve vzduchu se kvůli šumu spoléháte na doteky a signály rukou. Proto si je předem nacvičte – ne jen slovně, ale i fyzicky.

Bezpečné jištění začíná ještě před prvním krokem na skálu. Než spolulezci navážete lano, zkontrolujte úvazek, karabiny i stav jistícího stanoviště. Spolulezec by měl vždy stát mimo osu možného pádu, nohama pevně na zemi, a rukou držet lano tak, aby mělo minimální vůli. Typická chyba začátečníků? Ponechávají příliš volného lana mezi jističem a prvolezcem, čímž se pád prodlužuje a síla nárazu roste. Učte se jistit s mírným předpětím – lano by mělo být napnuté, ale ne brzdit pohyb.

Když jistíte spolulezce, který leze s mačkami a cepínem, pamatujte na to, že jeho pád je často prudší a neočekávaný. Držte lano vždy napnuté a buďte připraveni na rychlé zablokování. Vždy si předem řekněte, jaký způsob jištění použijete – jestli přes tělo, přes karabinu, nebo přes stanoviště – a držte se ho. Nedůslednost v této komunikaci vede k chybám, které se na skalách neodpouštějí.

Před samotným nástupem si zkontrolujte výstroj – instruktor to udělá za vás, ale vy byste měli znát funkci jednotlivých prvků. Zeptejte se, co znamená cvaknutí, které uslyšíte, a kdy se otevírá padák. Na zemi si také vyzkoušíte, jak se chová tělo při přistání – nacvičíte si pohyb, jako byste doskakovali z výšky. Tento nácvik není zbytečný, i když na něj mnozí zapomínají. Všímejte si, jak instruktor drží ruce – podle toho poznáte, kdy vám dává znamení ke kontrole polohy.

Předletová kontrola není formalita. Je to váš rituál, který vám dává jistotu a snižuje riziko. Když si na ni zvyknete a dodržíte ji pokaždé, stanete se zodpovědnějším pilotem a snížíte pravděpodobnost nehody způsobené technickou závadou. Nezapomeňte, že paragliding je krásný sport, ale jen s důslednou kontrolou a respektem k pravidlům.