Naučte se padat a kotoulat tak, aby skála nebolela

Základním principem je rozložit energii dopadu do co největší plochy a do pohybu, který tělo přirozeně absorbuje. Při pádu vzad nikdy nedávejte ruce přímo za sebe – to je nejčastější cesta k zlomenině zápěstí. Místo toho pokrčte lokty, bradu stáhněte k hrudníku a nechte se „stočit" přes rameno a lopatku. Celý pohyb připomíná míč, který se kutálí, ne kus dřeva, který žuchne na zem. Důležité je také nadechnout se před dopadem a při kontaktu s podložkou prudce vydechnout – to zpevní trup a ochrání vnitřní orgány.

Správná délka lana a kontrola konců Druhou častou chybou je nedostatečná délka lana. Než začnete slaňovat, spočítejte si, kolik metrů budete potřebovat – vzdálenost k dalšímu stanovišti, případně k zemi. Ke zjištěné hodnotě přidejte rezervu alespoň dva metry. V praxi mnoho úrazů vzniká tím, že lezec sjede na slepý konec lana a ten mu proklouzne jistítkem. Vždy na koncích lana uvažte osmičkový uzel, a to i když si myslíte, že je lano dostatečně dlouhé. Tento uzel zabrání nechtěnému vyvázání, pokud se při slaňování spletete v délce.

Při slaňování se vždy dívejte na místo, kde lano prochází brzdou. Většina začátečníků sleduje nohy nebo cíl sestupu, ale to vede k zapomínání na plynulost pohybu. Pokud se soustředíte na brzdu, automaticky reagujete na změny tření. Zároveň si hlídejte rychlost – měla by být konstantní, ne skoková. Plynulost je klíčem k bezpečnému sestupu.

První a nejzásadnější chybou je nesprávné založení lana do jistícího prostředku. Často se stává, že lezec protáhne lano proti směru, nebo ho nedotáhne do zádržné drážky. Před každým sjezdem si proto vždy zkontrolujte, že lano vede přes brzdící plochy správně a že je karabina s jistítkem zatížená ve správném směru – tedy že se pojistka nemůže samovolně otevřít. Udělejte si z toho automatický rituál: po navázání na stanoviště se podívejte, sáhněte na lano a ověřte, že je vedené přesně tak, jak má být.

Když se řekne extrémní sport na skále, většina lidí si představí dynamické výstupy, skoky nebo běh po hranách. Málokdo ale myslí na to, co přijde po chybě. Pád a kotoul nejsou projevem slabosti, ale naopak známkou kontroly nad tělem. Bez jejich zvládnutí se každý pokus o těžší pohyb mění v hazard, kde se rozhoduje o zdraví kloubů a kostí. Naučit se padat znamená naučit se, jak přežít vlastní chybu a pokračovat dál.

Dalším častým problémem je špatně provedené jištění na stanovišti. Když jistíš druhého lezce, musíš být sám sobě jištěn, a to správně a bezpečně. Například při jištění přes karabinu na stanovišti je nezbytné, aby byla karabina zatížená ve správném směru, jinak může dojít k jejímu vylomení ze stanoviště. Vždy si ověř, že je stanoviště postaveno tak, aby uneslo pád s minimálními deformacemi, a že je tvoje připojení dostatečně pevné. Častou chybou je spoléhání se na jeden bod, který nemusí být dostatečně pevný – vždy používej dva až tři různé body, pokud je to možné.

Nejprve si osvojte základní polohu ruky na laně. Brzdící ruka drží lano pevně, ale ne křečovitě. Palec a ukazováček svírají lano, zbylé prsty ho jen doprovázejí. Tato technika se nazývá „brzdění o stehno" a je nejjednodušší pro začátek. Lano vede od jistícího prvku (například karabiny) dolů k stehnu, kde ho přidržujete. Pokud chcete zpomalit, mírně pokrčte nohy a přitlačte lano k stehnu. Tím zvýšíte tření a sestup se zpomalí.

Když se řekne jištění, většina začínajících lezců si představí pevné lano a spolehlivou karabinu. Skutečnost je ale o něco složitější. Základem bezpečnosti není jen materiál, ale jeho správné použití. Nejčastější chybou, která se objevuje na skalách i v tělocvičnách, je nesprávná manipulace s lanem při jištění prvolezce. Stačí jeden špatný pohyb, příliš volné lano nebo zbytečně velký skluz a celý systém přestává fungovat.

Typické chyby, které vás mohou stát zranění, a jak se jim vyhnout Častou chybou je špatné odhadování pevnosti ledu. Černý led (skleněný) je křehký a snadno se rozbíjí, zatímco modrý led je pevnější. Vždy si led proklepněte cepínem a poslouchejte zvuk – ostrý kovový zvuk znamená dobrý led, hluchý zvuk varuje před dutinou. Pokud si nejste jisti, zvolte jiný směr nebo se vraťte.

Dalším problémem je přecenění sil. První výstup by měl trvat maximálně hodinu a měl by být pod dohledem zkušenějšího parťáka. Nezapomeňte, že ledolezení je fyzicky náročné, takže si hlídejte tepovou frekvenci a pravidelně odpočívejte. Pokud ucítíte třes v rukou nebo nohou, okamžitě zastavte a sestupte dolů.

Poslední častou chybou je nedostatečná komunikace a kontrola mezi spolulezci. Před každým slaňováním se domluvte na signálech – „jsem jištěn", „sjíždím", „jsem dole". Nikdy nespoléhejte na to, že si druhý všimne, co děláte. Po sjezdu vždy jasně oznamte, že jste v pořádku a že se lano uvolňuje. Pokud děláte vícedélkové cesty, vždy si zkontrolujte, že je lano správně vytažené, než druhý začne slaňovat. Tato zdánlivá maličkost předejde nedorozuměním, která mohou skončit pádem.